Chudí a bohatí

Každý by měl mít na paměti jedno. Svět není spravedlivý. Někdo se narodí bohatý a obklopený krásou a láskou. Jiní sedí v chatrči pod neúprosně žhnoucím sluncem a po namáhavé celodenní práci se nasytí kouskem ztvrdlého chleba (a mnohdy ani to ne).

Existují organizace, které se pokoušejí vzít spravedlnost do svých rukou. Všemožné sbírky a humanitární výpravy do vyprahlých zemí Afriky bohužel nedokážou nahradit v celku bezstarostný život v pohodlí a luxusu, který vede každý, kdo má možnost si nyní tohle přečíst.

Jen pomyslete na to, že kdyby každý Čech poslal ze svého šatníku jediný kousek oblečení, z peněz, které by za to organizace vytěžily, by se dal obstarat skromný, ale přesto slušný život pro mnoho lidí a hlavně dětí, které to potřebují.

Možná je jen zbytečně depresivní myslet na utrpení těch, kterým nemůžeme pomoci. Zasílání DMS a „balíčků pro přežití“ je sice chvályhodné, ovšem nebuďme naivní. Opravdu si myslíte, že vaše peníze dorazí do správných rukou? Člověk by se měl občas zamyslet nad důsledky svých činů. Maličko bych se pohrabala v laických dohadech… Na Zemi žije velmi mnoho lidí, kteří jsou ochotni pomáhat. Na druhou stranu je Modrá planeta obydlená taky těmi, kteří jsou více než ochotni krást a vynucovat si vlastní zisky.

Představte si tohle: Ve vesničce kousek za Prahou žije postarší dáma. Není chudá, i přesto, že její klobouky už dávno nejsou v módě a její nejoblíbenější kabát je prožraný od molů. Svoje peníze pečlivě schovává. Možná na svůj vlastní pohřeb a možná aby si užila spokojenou penzi. Jednoho dne zahlédne televizní reklamu, kde velmi laskavý pán předkládá důkazy o věrohodnosti organizace přispívající potřebným a zajišťující zkvalitnění jejich dosavadního života.

„Musím také pomoci“ řekne si žena (říkejme jí třeba Marta) a na svém prastarém mobilním telefonu vymačká s pomocí vnoučat „záchrannou zprávu“, čímž se svého účtu odešle ne moc velkou, ale přesto potřebnou sumičku peněz. Pak se obrátí na podpatku a žije si dál svůj stereotypní život s dobrým pocitem, že pomohla…

Naše cesta však tady nekončí. Její (dejme tomu) třiceti koruna se sejde s dalšími a dalšími penězi. Když je konečně na účtu humanitární organizace dost, měla by nastřádaná částka putovat na místo, kde bude co platná. Bohužel není pravděpodobné, že se peníze pošlou přímo do strádající rodiny.

Například je potřeba nová studna. Ten někdo, který studnu vykope, samozřejmě potřebuje plat. Ten někdo, kdo dotyčného zaměstnává, musí vydělávat. Proto je na výstavbu studny nutná mnohonásobně větší částka, než jaká je její hodnota. Po cestě se část peněz rozkrade. Další částí se zaplatí firmě, která si nechá podstatně více, než musí, protože tak to prostě v obchodování chodí.

Ale myslím, že abych uzavřela vzniklou situaci, stačí prostě říct, že z peněz, které obyčejný člověk pošle, dorazí na své místo pouho pouhých odhadem cca. 25%, což znamená, že pokud zašlete DMS v hodnotě 30 Kč, váš příspěvek se bude rovnat 7,5 korunám.

Každopádně bych tím nerada naznačila, že pomáhat je zbytečné. Jen se nemůžu zbavit dojmu, že si někteří lidé pořád myslí, že jejich „30Kč“ opravdu někomu hodně pomůže. Samozřejmě pořád lepší málo, než nic. Možná právě proto, že ani ochotná pomoc není dostačujícím řešením, jsem dospěla k závěru, že v životě si člověk nemůže pomoci sám. Jasně, pokud jste průměrní, můžete se vypracovat výš, ale co když už od narození Vám bylo souzeno živořit? Jak se má podvyživené africké dítě postarat samo o sebe a posléze i o svou rodinu, když nemá pořádné zázemí ani prostředky k tomu, aby zbohatlo.

Pokaždé, když si vzpomenu na lidi, kteří mají minimální naději, o mnoho víc si začnu vážit svého života, svého vlastního pokoje, oblečení a školy, kterou můžu navštěvovat. Začínám věřit, že budoucnost je jen pro vyvolené a je mi smutno z myšlenky na ty, kteří do této skupiny nezapadají.

Pozn. Pokud chcete opravdu pomoci, posílejte hmotné dary a ne finance, které se po cestě ztratí.

A HLAVNĚ: Lidé postiženi chudobou si ze všeho nejvíc zaslouží naši pozornost… Myslete na své štěstí a užívejte si života, který máte i se všemi jeho strastmi.

wild.gabi